Adventní koncert – Rorate coeli

Adventní koncert – Rorate coeli

Vysoká škola CEVRO Institut uspořádala v pondělí 14. prosince adventní koncert, který se v podání předního českého komorního souboru Collegium Marianum uskutečnil v atriu Měšťanské besedy.



Rorate coeli
Advent a Vánoce v barokní Praze

Václav Karel Holan Rovenský (1644–1718)
(Capella Regia Musicalis, Praha 1693)
„Vítej, Jezu Kryste“
„Ach Bože, kterak jsem zasloužila“
„Ó duše má rozmilá“

Jan Dismas Zelenka (1679–1745)
„Alma Redemptoris Mater“
Alma Redemptoris Mater – Succure cadenti – Virgo prius

Antonín Reichenauer (1670–1736)
(České muzeum hudby)
„Quae est ista“ Cantata ad Montem Sanctum

Antonio Vivaldi (1678–1741)
Trio g moll per sua eccelenza signor Wrtby
Andante molto – Larghetto – Allegro

Václav Karel Holan Rovenský (1644–1718)
(Capella Regia Musicalis, Praha 1693)
„Ó překrásný Ježíši“

Johann Jacob Schnell (1687–1754)
Parthita A dur
Andante – Capricio – Menuet 1 – Menuet 2 – Pourlesca

Václav Karel Holan Rovenský (1644–1718)
(Capella Regia Musicalis, Praha 1693)
„K Ježíškovi, miláčkovi““ „Děťátko rozkošné“

Collegium Marianum

sólo: Hana Blažíková – soprán a Tomáš Král – baryton
Pavel Ryjáček – přednes
Jana Semerádová – flauto traverso, umělecká vedoucí
Helena Kornfeld-Zemanová a Vojtěch Semerád –
barokní housle
Hana Fleková – barokní violoncello
Lukáš Vendl – cembalo
Jan Krejča – teorba, loutna

Adventní a vánoční hudba tvoří zvláštní repertoár, k jehož znakům patří nejenom specifická témata, ale například i vlastní liturgické a hudební formy. V adventní a vánoční době byla liturgie vstřícnější i ke dříve nepříliš obvyklému užívání národního jazyka ve figurální hudbě. Konečně i lidová zbožnost a zvyky se svými hudebními projevy se značně soustředily právě na vánoční svátky. Advent jako příprava na Vánoce je jistou obdobou čtyřicetidenní postní doby před Velikonocemi. Více než dnes byl v době baroka přítomen v adventu akcent na vtělení Krista a na jeho matku, který vycházel ze staré římské tradice, celý advent měl tedy výrazně mariánský charakter. V českých zemích existovala tradice tzv. rorátních zpěvů doprovázejících ranní votivní mše k poctě Panny Marie a zpívaných často v národním jazyce. Jejich název pochází z úvodního verše introitu této mše, který zní „rorate coeli desuper“ – rosu dejte nebesa shůry. Odtud tedy pochází i název dnešního programu. Páteří programu jsou písně, které vydal Václav Karel Holan Rovenský ve svém kancionálu Capella Regia Musicalis – Kaple královská zpěvní a muzikální v řeči a jazyku českém svatováclavském [.]. Holan se narodil snad v roce 1644 v Rovensku pod Troskami. Zprvu působil v Turnově a poté v Rovensku v řadě povolání od učitele přes varhaníka a kantora až po městského písaře. V roce 1674 navštívil spolu se dvěma sty českými poutníky Řím, zpráva o této pouti se nachází v již zmíněném kancionálu. Ten vyšel v mnoha mírně odlišných variantách v letech 1693–1694, Holan byl tehdy varhaníkem kolegiátního kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Později však opustil Prahu, od roku 1704 působil opět v místě svého rodiště, poté žil jako poustevník na hradě Valdštejn a v roce 1718 zemřel a byl pochován v Rovensku.

Capella regia musicalis je zvláštním typem kancionálu, který v jedno spojuje sbírku vícehlasých písní (jakými jsou například sbírky Michnovy) s typem praktického kancionálu obsahujícího pouze melodie písní, jaký reprezentuje například v té době velmi rozšířený kancionál Matěje Václava Šteyera. V Holanovi tedy nalezneme nejen jednohlasé písně či chorál, ale rovněž pěvecky náročnější vícehlasé písně, v některých případech též opatřené zpravidla tříhlasým nástrojovým doprovodem; písně s instrumentálním doprovodem a ritornelem se pak již blíží ke tvaru malé kantáty. Některé texty vytvořil sám Holan, zda byl však také autorem některých nápěvů, to není zřejmé. V řadě případů je však právě v jeho kancionálu zachyceno nejstarší znění písní, jejichž tradování je pak možno sledovat po celé 18. století i déle.

Jan Dismas Zelenka složil většinu svých dochovaných skladeb pro potřeby katolické chrámové hudby u drážďanského dvora, kde byl zaměstnán. Mariánskou antifonu Alma redemptoris Mater pro soprán, housle a basso continuo (ZWV 123), která je jedním z jeho pěti dochovaných zhudebnění tohoto textu, složil patrně v letech 1727–28. Jedná se o drobnou elegantní skladbu o třech částech a psanou v galantním stylu. Sazba instrumentálního doprovodu se v jednotlivých částech vždy proměňuje, ten je tvořen jednou sólovými houslemi s doprovodem dvou houslí a basu, podruhé houslemi v unisonu, potřetí akordy v houslích a basu. Mariánské antifony uzavírají obvykle nešpory či jinou pobožnost, od začátku adventu do konce vánoční doby to tehdy byla právě antifona Alma redemptoris Mater. Vznik skladby tedy nepochybně souvisel se zvýšenou pozorností, jakou v druhé polovině dvacátých let věnoval Zelenka komponování a upravování žalmů a dalších skladeb pro liturgii hodinek, často za využití děl, která získal od svých kolegů z Prahy a Čech.

V Praze nebyla nouze o cizí vzory, silný byl především vliv italské instrumentální i vokální hudby působící často prostřednictvím přímých kontaktů s Itálií. Tyto kontakty zesílily po roce 1724, kdy v Praze začala pravidelně působit italská operní společnost. Právě v souvislosti s uvedením svých oper pravděpodobně navštívil Prahu roku 1729 či 1730 Antonio Vivaldi. Snad právě během této návštěvy zkomponoval pro hraběte Jana Josefa z Vrtby Trio in g (RV 85) spolu s dalšími dvěma skladbami s obligátní loutnou.

O životě skladatele Antonína Reichenauera víme zatím velice málo, s mezerami známe vlastně jen posledních deset let jeho života, která strávil převážně v Praze, mimo jiné ve službě hraběti Václavu Morzinovi. Byl velmi zdatným skladatelem, komponoval instrumentální skladby ve stylu Antonia Vivaldiho a zachovala se i celá řada jeho církevních děl; jeho missa pastoralis je přitom jedním z raných dokladů tohoto žánru. Kantáta Quae est ista na mariánský text pochází pravděpodobně z roku 1723 a je vytříbenou ukázkou vokální árie s doprovodem kvartetu houslí, hoboje, obligátního fagotu a basu, tedy obsazení typického právě pro Morzinovu kapelu. Reichenauer patřil k těm, kteří Vánoce v barokní Praze prožili na vlastní kůži. Snad ve službě se svými nástroji, ale třeba se nachomýtl i četbě z Kochemova Velikého života Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše a jeho nejsvětější a nejmilejší matky Marie Panny: „Dnes se Kristus Pán narodil, dnes Spasitel se nám zjevil, dnes na zemi vesele zpívají anjelé, radují se archanjelé, dnes radostí plesají spravedliví, řkouce: Chvála na výsostech Bohu, aleluja!“

Václav Kapsa

Pražský soubor Collegium Marianum se od svého založení v roce 1997 cíleně zaměřuje na znovuoživování hudby 17. a 18. století. Jako jeden z mála profesionálních souborů tohoto zaměření v ČR má na svém repertoáru nejen čistě koncertní díla s důrazem na autory české či působící ve střední Evropě, ale pravidelně připravuje unikátní tvary scénických hudebně-dramatických a tanečních představení. Každoročně je uvedeno několik novodobých světových premiér. Soubor úzce spolupracuje s významnými evropskými choreografy, režiséry či sólisty a dirigenty jako například Andrew Parrott, Simon Standage, Chiara Banchini, Benjamin Lazar, Jean-Denis Monory, Peter Kooij, Peter van Heyghen či Sigrid T´Hooft. Od roku 1999 působí soubor pod uměleckým vedením flétnistky Jany Semerádové, jejíž aktivní badatelská činnost propojená se studiem barokní gestiky, deklamace a tance umožnila postupně rozšířit profil souboru Collegium Marianum a uvádět původní hudebně dramatická díla v autentickém prostředí českých barokních divadel. Soubor Collegium Marianum sbírá uznání zahraniční i české odborné kritiky. Pravidelně hraje na hudebních festivalech a prestižních pódiích v České republice i v zahraničí (m.j. Tage Alter Musik Regensburg, Vantaan Barokki, Bachfest Leipzig, Mozartfest, Pražské jaro, Festival de Sablé, Concentus Moraviae, Mitte Europa, Bolzano Festival Bozen, Uckermärkische Musikwochwen, Košická hudobná jar atd.). Diskografie souboru zahrnuje Concerti, Op. 7 J. H. Albicastra (Pan Classics) – nahrávka ve spolupráci s Collegium 1704 byla vytvořena v roce 2000 a vzbudila ohlas u mezinárodní odborné kritiky (Diapason, Repertoire, Concerto, Fonoforum), dále dvoudílnou antologii Hudba barokní Prahy I (2003) a II (2005), J.J.I.Brentner – koncerty a árie (Supraphon 2009) a Rorate coeli – advent a vánoce v barokní Praze (Supraphon 2009). Jednotlivé projekty či dílčí úspěchy Collegium Marianum jsou zaznamenávány Českým rozhlasem a Českou televizí.

Jana Semerádová je absolventkou Pražské konzervatoře, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (Teorie a provozovací praxe staré hudby) a Královské konzervatoře v Den Haagu (ve třídě Wilberta Hazelzeta). Jana Semerádová je uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum, dramaturgem koncertního cyklu Barokní podvečery a mezinárodního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Věnuje se intenzivní badatelské činnosti v českých a zahraničních archivech a studiu barokní gestiky, deklamace a tance. Na svém kontě má řadu CD pro různé nahrávací společnosti (např. Supraphon, Pan Classics, Kammer Ton, K617 aj.). Pravidelně též nahrává pro Českou televizi a Český rozhlas. Jako sólistka vystupuje na významných evropských pódiích (Tage Alter Musik Regensburg, Bachfest Leipzig, Mozartfest, Centre de Musique Baroque de Versailles, Pražské jaro, Europamusicale, Vantaa Barokki, Festival de Sablé, Konzerthaus ve Vídni a Berlíně, Palau de Música Barcelona) a pravidelně účinkuje se soubory Batzdorfer Hofkapelle, Akademie für Alte Musik Berlin, Ensemble Cristofori, Ars Antiqua Austria, modern_times1800 a Wroclawska orchiestra barokowa. Jana Semerádová vyučuje hru na barokní příčnou flétnu na Univerzitě Karlově v Praze (obor Historická hudební praxe) a vede interpretační kurzy.