|
Měšťanská beseda v Praze (1845-1952)
|
V Praze první poloviny 19. století existovalo podobných institucí několik (Adelige Ressource zal. 1805, Kaufmännisches Casino zal. 1833 nebo Deutsches Casino zal. 1848/1862), ale žádná z nich nebyla jazykově česká a většině českého měšťanstva ani sociálně přístupná. Potřeba sdružovat se, debatovat a vyměňovat si názory v polemikám však rostla i mezi česky národně uvědomělými měšťany, podnikateli, úředníky a intelektuály. |
Pražská Měšťanská beseda představuje jeden z nejstarších a nejdéle existujících spolků v českých zemích. Vznikla již v době předbřeznové (v éře tzv. Metternichova absolutismu) a od samého počátku plnila funkci českého společenského střediska. Tomuto poslání odpovídal již název beseda, který podobně jako jeho dobové jinojazyčné ekvivalenty (casino, ressource) znamenal jak místo družné zábavy, tak i místo poučení. |
V jistém smyslu tak Měšťanská beseda jak před rokem 1848, tak v době neoabsolutismu 50. let 19. století plnila funkci veřejného fóra, které do určité míry suplovalo roli neexistujícího politických spolků ale i parlamentu a připravovalo tak budoucí politiky k jejich veřejné činnosti. |
Ústředním bodem Měšťanské besedy, kterou si lze asi nejlépe představit jako elitní pánský klub, byla od samého počátku restaurace a s ní spojené další formy dobové společenské zábavy jako byly biliár, karetní hry apod. Měšťanská beseda však byla i místem poučení, neboť její členové zde měli k dispozici čítárnu s množstvím titulů domácích (českých, rakouských) ale i zahraničních novin a časopisů. Na půdě Měšťanské besedy se konaly i vzdělávací přednášky, debaty o veřejných otázkách apod. |
|

Až do 70. let 19. století si Měšťanská beseda uchovávala dvojjazyčný a národnostně umírněný charakter, takže mezi jejími členy nalezneme vedle vyhraněných českých vlastenců i celou řadu sice německy mluvících, ale současně národnostně nevyhraněných pražských podnikatelů, bankéřů atd.
|
Spojení Měšťanské besedy s pozvolna se rodící českou občanskou společností naznačují již jména jejích zakladatelů a prvních členů, kteří se zanedlouho v revoluci 1848 zapojili do politického života: F. A. Brauener, P. Faster, J. Frič, K. Havlíček, F. Palacký, F. Pštross, F. L. Rieger či A. P. Trojan. O oblibě Měšťanské besedy svědčí, že již rok po svém založení měla více než 500 členů a jejich počet nadále rychle stoupal.  |
V prvních letech po svém vzniku Měšťanská beseda sídlila v pronajatých prostorách ve Voršilské ulici, odkud se v roce 1848 přestěhovala do opět pronajatých prostor v domě U černé růže na pražských Příkopech. Další rozvoj Měšťanské besedy si však již tehdy vyžadoval získání odpovídajících vlastních prostor, a proto byl zakoupen pozemek v Jungmannově ulici, na němž v letech 1868 až 1871 vyrostla reprezentativní budova Měšťanské besedy. |
Po rozpadu dosud jednotné české politiky na radikálně liberální a nacionální mladočechy a umírněně liberální či až konzervativní staročechy v 70. letech 19. století se Měšťanská beseda stává jednou z bašt staročeské strany a charakter konzervativní instituce si uchovává přinejmenším až do roku 1918. Její zánik v roce 1952 pak zapadá do mohutné vlny všeobecné likvidace svobodného spolkového života nastupujícím totalitním režimem. |
Své místnosti zde měla k dispozici i Palackého a Riegrova Národní strana (staročeši) a scházely se zde i čeští poslanci zemského sněmu. |
Rozlehlý dům tehdy ovšem nesloužil pouze Měšťanské besedě jako takové, výhodný pronájem zde nalezly i další s českou společností 19. století neodmyslitelně spjaté instituce a spolky, jako byly např. Sokol, Hlahol či Ústřední Matice školská. |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|