Připravuji studenty na to, že všechno bude jinak

11. 1. 2024

Michael Žantovský se po osmi letech vrátil do pedagogického týmu Vysoké školy CEVRO, kde jako člen katedry politologie přednáší politologii a mezinárodní vztahy.

Co vás přimělo k tomu, abyste opět vstoupil do vzdělávání nastupující generace? A proč právě Vysoká škola CEVRO?

Tato oblast mého života není tak docela nová. Věnuji se pedagogické činnosti dlouhodobě. Přednášel jsem americká studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a evropsko-americké vztahy na New York University v Praze. Evropsko-americké vztahy jsem představoval zahraničním studentům i na CERGE, kde nyní přednáším o zkušenosti s totalitou. A také, tuším již v roce 2016, na Vysoké škole CEVRO, kam se vlastně nyní vracím. Příležitostně přednáším na Univerzitě Karlově, Masarykově univerzitě v Brně, Palackého univerzitě v Olomouci, Metropolitan University v Praze a také na několika univerzitách v zahraničí.

Přednášíte v rámci studijních programů politologii a mezinárodní vztahy. Jak jsou tyto obory propojené? Nebo je naopak nutné je spíše oddělovat?
Nechci dělat dalekosáhlé teoretické exkurze, ale oba obory jsou nepochybně příbuzné, přičemž politologie poskytuje mnohá teoretická východiska i pro studium mezinárodních vztahů a jejich konkrétní aktuální povahu.

Na co se při svých přednáškách nejvíce zaměřujete? Přinášíte detailní příklady z praxe, které jste načerpal jako diplomat?

Přináším si do pedagogické činnosti poměrně rozsáhlé zkušenosti jak z působení na české politické scéně, včetně angažmá v kanceláři prezidenta a v Parlamentu České republiky, tak z diplomatického zastoupení na třech významných postech v zahraničí. Tuto zkušenost samozřejmě při přednáškách využívám. Současně se však snažím využít i znalostí z odborné literatury a teoretických poznatků. Zvláště mě zajímá aplikace znalostí, které jsem načerpal v oboru evoluční biologie a sociální psychologie na mechanismy vzniku, dynamiky a řešení politických a mezinárodních konfliktů, což je pole dosud značně neorané. 

Co bude pro budoucí diplomaty, ale i politiky, politology či novináře v nejbližších letech klíčové? Na co se je pokoušíte připravit? 

zantovsky.png

Podle mého názoru učitel nemůže svým studentům poskytnout lepší službu, než je připravit na to, že všechno bude jinak. V mém chápání není vzdělávání, zvláště na vysokoškolské úrovni, pouze o předávání znalostí z teorie a praxe, ale především o aplikaci těchto znalostí na nové problémy, otázky a situace, které ani učitel ani studenti neumějí a nemohou předvídat. Klíčovou úlohu v tom hraje schopnost kritického myšlení, které nás právě připravuje na nové a nečekané situace. 

Zajímalo by vás díky vaší znalosti angličtiny vyučovat také zahraniční studenty Vysoké školy CEVRO? Už kvůli rozdílným pohledům na současný svět. 

Studenty v angličtině učím po celou dobu svého pedagogického působení, včetně působení na Vysoké škole CEVRO. Nemám ale pocit, že by ti studenti, kteří do České republiky přijíždějí studovat, ať už dlouhodobě nebo v rámci výměnných programů, byli nějak významně odlišní od našich. Troufal bych si dokonce tvrdit, že generační rozdíly jsou dnes významnější než rozdíly mezi našimi studenty a studenty z různých západních zemí. Působil jste jako československý a následně český velvyslanec v USA, Izraeli a naposledy ve Velké Británii. 

Co byste do českého vysokého školství přenesl z těchto zemí? 

Byl bych při srovnávání opatrný. Rozhodně by se v českém vysokém školství vyplatil důraz na větší samostatnost studentů v práci se zdroji a jejich samostatné vyhledávání, a na rozvoj rétorických i slohotvorných schopností v psaném i mluveném projevu. Na druhé straně mi připadá, že čeští studenti nejsou natolik poplatní převládajícím módám a ideologiím, tak jako je tomu nyní na některých vysokých školách v USA a Velké Británii. Touto možná kulturně a historicky podmíněnou skepsí vůči „groupthinku“ jsou čeští studenti podobnější izraelským. Pro jakoukoli intelektuální a badatelskou činnost to pokládám za plus.

Jak v porovnání s těmito státy vychází český vzdělávací systém?

Opět je třeba vyvarovat se paušálních tvrzení. Ale troufám si říct, že síla českého vzdělávacího systému spočívá v jeho trochu staromódních kořenech a vyučovacích metodách základního školství, díky kterým se téměř všichni čeští školáci naučí obstojně číst, psát a počítat. To kupodivu není samozřejmostí v některých tak vyspělých zemích, jako jsou Spojené státy, kde ze základních škol v některých případech vycházejí funkční analfabeti. Největší rezervy má náš systém naopak na špičce vzdělávací pyramidy, včetně postgraduálního studia, kde ve srovnání s některými americkými, britskými, izraelskými a nyní už i asijskými univerzitami nedokáže vyprodukovat srovnatelné množství špičkových odborníků světového formátu. 

Mezi roky 1990 až 1992 jste byl mluvčím a poradcem tehdejšího prezidenta Václava Havla. Od května 2023 radíte současnému prezidentu Petru Pavlovi. Jak se za tu dobu změnila česká společnost, tuzemské politické prostředí? 

Česká společnost bezesporu vyspěla, dozrála, otevřela se světu. Podstatnou úlohu v tom hrají právě mladí lidé, studenti a programy, jako je Erasmus, které jim umožňují poznávat své vrstevníky, porovnávat se s nimi a nacházet nové zdroje znalostí. Litoval jste někdy, že jste nezůstal u vašeho původně vystudovaného oboru psychologie? Nemám čeho litovat. Psychologie je v jistém smyslu zvláštní obor, který se nedá tak úplně opustit, ale provází člověka i v dalších etapách života.

Cerv_news_1_2024_TISK.jpg

Pomáhá vám její znalost při výuce? 

Nevím. Nejspíš mi pomáhá uvědomovat si, kde jako učitel selhávám nebo zcela nenaplňuji očekávání studentů i má vlastní. A zároveň nezapomínat, že vzdělávání druhých není forma psychoterapie ani autoterapie. Působil jste též jako novinář a autor textů písní. 

Píšete ještě někdy? Ať písně či texty pro média? 

Píši celý život. Neumím si pomoct, i když písně už nepíšu tak často jako dřív. Ale v posledním roce jsem vydal další knížku, psudomemoár s titulem S prominutím řečeno. Pravidelně píšu komentáře a eseje pro média, v poslední době především pro Deník N.

Mají studenti šanci vás během studia vidět v praxi? Na jednáních u prezidenta? V diplomatickém sboru?
Pokud má člověk někomu radit, ať už v psychologii nebo v politice, musí to dělat diskrétně. Účastním se spolu s kolegy neveřejných debat diplomatické a bezpečnostní komunity. Vystupuji také na mnoha veřejných konferencích a diskusích, na akademické i neakademické půdě, působím v některých pořadech Knihovny Václava Havla a na její internetové televizi Havel Channel, jsem členem programového výboru konference Forum 2000, čestným prezidentem Aspen Institute Central Europe, nově působím jako Senior Fellow Centra pro transatlantické vztahy Vysoké školy CEVRO. A zatím se nechystám skončit.

Michael Žantovský

Diplomat, konzultant, autor, pedagog, poradce prezidenta pro zahraniční politiku. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde získal titul magistr. Pracoval mimo jiné také jako tiskový mluvčí Václava Havla a politický ředitel Kanceláře prezidenta republiky, působil ve funkcích velvyslance ČR v USA, Izraeli a Velké Británii. Byl senátorem Parlamentu České republiky, předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, též předsedou Občanské demokratické aliance, i ředitelem Knihovny Václava Havla. Zajímá se o literaturu, hudbu, hraje tenis. Ženatý, manželka Jana Žantovská je fotografka, děti Ester, Jonáš, David a Rebeka.

Rozhovor vyšel v lednovém čísle CEVRO News. Celé vydání je k dispozici tady:

Fotogalerie